Příběh klubu
- Jak to všechno začalo -
Některé příběhy nevznikají jedním rozhodnutím, ale pozvolna vyrůstají z toho, co už mezi lidmi existuje. Takový je i příběh Klubu kulturních seniorů.
Na jaře roku 2025 se přirozeně uzavřela jedna důležitá kapitola mé profesní cesty – lektorská činnost v Národním památkovém ústavu. Neuzavřelo se však to nejpodstatnější – vztahy, které během let vznikly. Se seniory, posluchači a absolventy Památkové akademie třetího věku, jsme nesdíleli pouze vzdělávací program zaměřený na péči o památky a kulturní dědictví. Sdíleli jsme společný zájem o poznávání, radost z objevování i přátelství, které přirozeně přerůstalo rámec samotného studia.
Po skončení programu začala přicházet nenápadná, ale upřímná přání: setkávat se dál, pokračovat ve společných výpravách za poznáním, objevovat památky, kulturu i příběhy míst, která utvářejí naši historii i současnost. Právě tato spontánní potřeba dalšího setkávání se stala prvním impulzem ke vzniku nového výchovně-vzdělávacího programu.
Na přání samotných účastníků jsem začala organizovat volnočasové výpravy do kulturního světa. Díky dlouholetým profesním kontaktům s lektory a odborníky z oblasti historie, dějin umění, architektury, archeologie či památkové péče se postupně otevíral prostor pro pokračování společné cesty. Z rostoucího zájmu seniorů se začalo formovat společenství, které dnes čítá více než šedesát členů a které spojuje radost z objevování, sdílení zkušeností i aktivní účast na kulturním životě.
Dveře klubu jsou otevřeny každému, kdo chce v jakémkoli věku růst, učit se, sdílet své zkušenosti a stát se součástí živé kulturní komunity.
Tato kulturně-vzdělávací činnost je pro mě osobním naplněním a zároveň ji vnímám jako občanskou službu člověku i společnosti. Věřím, že kultura a vzdělávání mají hluboký humanitní rozměr a že kulturní dědictví je jeho přirozenou součástí – utváří citlivost, odpovědnost i vědomí kontinuity, díky nimž se člověk dokáže vztahovat k místu, k druhým lidem i k hodnotám, které přesahují jeho vlastní život. Právě v tomto propojení spatřuji smysl své práce.
Velmi blízká jsou mi slova Jana Viktora Mládka:
"Přežije-li kultura, přežije národ."
Kulturní dědictví totiž není pouze souhrnem památek. Je živým zdrojem hodnot, který obohacuje život jednotlivce a posiluje společnost jako celek.
Kateřina Pávková - zakladatelka a autorka koncepce
V první řadě jsem maminkou, babičkou a stále také dcerou, což považuji za vzácný dar. Rodina je pro mě místem jistoty, lásky a hlubokých kořenů; je pevnou půdou, z níž vyrůstám, přístavem, do něhož se s důvěrou vracím, i světlem, které dokáže projasnit všední dny.
Vystudovala jsem pedagogický obor - Andragogika (vzdělávání dospělých), v průběhu let jsem se specializovala na gerontagogiku (vzdělávání seniorů). Absolvovala jsem zároveň čtyřsemestrální akreditovaný kurz památkové péče. Tyto dva obory jsem poté začala aktivně propojovat a věnovat se vzdělávání seniorů v památkovém a kulturním prostředí. V roce 2025 jsem úspěšně završila postgraduální studium Doktor Education, čímž jsem dále prohloubila své odborné i pedagogické zázemí.
V Národním památkovém ústavu jsem řadu let zastávala pozici lektora oddělení edukace a dalšího vzdělávání. Na této pozici jsem v roce 2019 založila dvouletý vzdělávací program Památková akademie třetího věku. Podílela jsem se na výzkumném projektu Metody zpřístupňování památkového fondu pro celoživotní vzdělávání, realizovala odborné kurzy, exkurze, řemeslné workshopy i mezigenerační edukační programy.
Dětství i život mé rodiny jsou úzce spjaty s Žižkovem. Možná právě proto mě profesní cesta na jaře 2025 přivedla do oddělení kultury a památkové péče městské části Praha 3. Věnuji se zde agendě památkové péče, zejména Programu regenerace městské památkové zóny Prahy 3, a současně také realizaci kulturně-vzdělávacích aktivit, projektům a programům pro školy i seniory. Práce na Žižkově, v prostředí, které má své nenapodobitelné genius loci — se spletí starých ulic, živou komunitou a vrstevnatými příběhy — je pro mě nejen profesní výzvou, ale i přirozeným návratem k místům, která mě formovala.
Jsem autorkou odborných i popularizačních textů věnovaných vzdělávání seniorů v oblasti péče o kulturní dědictví.
Ve své práci propojuji odbornou erudici, empatii, respekt, důstojnost a dlouholetou praxi v oblasti edukace a aktivizace seniorů
Přání do nového roku 2026
Vážení a milí členové Klubu kulturních seniorů,
slova novoročního projevu pana prezidenta nám na prahu nového roku připomněla, jak důležité jsou vzájemný respekt, lidská blízkost a pocit sounáležitosti. Právě na těchto hodnotách stojí i náš Klub kulturních seniorů.