Novoroční přání
Vážení a milí členové Klubu kulturních seniorů,
slova novoročního projevu pana prezidenta nám na prahu nového roku připomněla, jak důležité jsou vzájemný respekt, lidská blízkost a pocit sounáležitosti. Právě na těchto hodnotách stojí i náš Klub kulturních seniorů.
Naši společnou cestu jsme započali v Památkové akademii třetího věku – nejen ve vztahu k památkám a kulturnímu dědictví, ale především jeden k druhému. Odtud si přinášíme otevřenost, důvěru a radost ze sdíleného poznávání, na nichž nyní společně stavíme prostor setkávání, dialogu a inspirace.
Do nového roku 2026 nám přeji, abychom si tuto vzájemnou přízeň a lidskou blízkost uchovali a dál rozvíjeli. Aby se u nás cítili dobře všichni, kteří jsou u zrodu Klubu kulturních seniorů, i ti, kteří k nám nově přicházejí a hledají prostředí přátelské, otevřené a vstřícné.
I v dalších letech se budu snažit, aby program Klubu kulturních seniorů přinášel plnohodnotný, smysluplný a inspirativní obsah, který bude podporovat poznávání, sdílení i radost ze společně stráveného času.
Přeji nám všem rok naplněný zdravím, klidem, radostí ze setkávání a pocitem, že právě zde má kultura, paměť i lidské porozumění své místo.
S úctou a přáním všeho dobrého
Kateřina Pávková
Klub kulturních seniorů
Příběh klubu
- Jak to všechno začalo -
Příběh Klubu kulturních seniorů se začal psát na jaře roku 2025, kdy se přirozeně uzavřela profesní etapa mého života lektorské činnosti v Národním památkovém ústavu. Zůstala však silná vazba na seniory (posluchače a absolventy Památkové A3V), s nimiž jsme dlouhodobě sdíleli vzdělávací program, jehož obsahem byla byla péče o památky a kulturní dědictví. Společná zkušenost, radost z poznávání a potřeba dalšího setkávání se staly impulzem ke vzniku nového výchovně-vzdělávacího programu.
Na přání samotných účastníků jsem začala organizovat další volnočasové výpravy do světa památek a za kulturním poznáváním. Díky dlouholetým profesním kontaktům s lektory a odborníky z oblasti historie, dějin umění, architektury, archeologie či památkové péče se brzy otevřel prostor pro pokračování společné cesty. Z rostoucího zájmu seniorů se postupně zrodilo společenství - dnes již více jak 60 členné, které spojuje radost z objevování, sdílení zkušeností a aktivní účasti na kulturním životě.
Dveře klubu jsou otevřeny každému, kdo chce v jakémkoli věku růst, učit se a být součástí živé kulturní komunity.
Tato kulturně-vzdělávací činnost je pro mě osobním naplněním, zároveň ji vnímám i jako občanskou službu člověku i společnosti. Věřím, že kultura a vzdělávání mají hluboký humanitní rozměr a že kulturní dědictví je jeho přirozenou součástí – utváří citlivost, odpovědnost a vědomí kontinuity, díky nimž se člověk dokáže vztahovat k místu, k druhým i k hodnotám, které přesahují jeho vlastní život. Právě v tomto propojení spatřuji smysl své práce.
Velmi blízká jsou mi slova Jana Viktora Mládka: "Přežije-li kultura, přežije národ." Kulturní dědictví totiž není jen souhrnem památek, ale živým zdrojem hodnot, který obohacuje život jednotlivce a posiluje společnost jako celek.
Kateřina Pávková - zakladatelka a autorka koncepce
V první řadě jsem maminkou, babičkou a stále také dcerou, což považuji za vzácný dar. Rodina je pro mě místem jistoty, lásky a hlubokých kořenů; je pevnou půdou, z níž vyrůstám, přístavem, do něhož se s důvěrou vracím, i světlem, které dokáže projasnit všední dny.
Vystudovala jsem pedagogický obor - Andragogika (vzdělávání dospělých), v průběhu let jsem se specializovala na gerontagogiku (vzdělávání seniorů). Absolvovala jsem zároveň čtyřsemestrální akreditovaný kurz památkové péče. Tyto dva obory jsem poté začala aktivně propojovat a věnovat se vzdělávání seniorů v památkovém a kulturním prostředí. V roce 2025 jsem úspěšně završila postgraduální studium Doktor Education, čímž jsem dále prohloubila své odborné i pedagogické zázemí.
V Národním památkovém ústavu jsem řadu let zastávala pozici lektora oddělení edukace a dalšího vzdělávání. Na této pozici jsem v roce 2019 založila dvouletý vzdělávací program Památková akademie třetího věku. Podílela jsem se na výzkumném projektu Metody zpřístupňování památkového fondu pro celoživotní vzdělávání, realizovala odborné kurzy, exkurze, řemeslné workshopy i mezigenerační edukační programy.
Dětství i život mé rodiny jsou úzce spjaty s Žižkovem. Možná právě proto mě profesní cesta na jaře 2025 přivedla do oddělení kultury a památkové péče městské části Praha 3. Věnuji se zde agendě památkové péče, zejména Programu regenerace městské památkové zóny Prahy 3, a současně také realizaci kulturně-vzdělávacích aktivit, projektům a programům pro školy i seniory. Práce na Žižkově, v prostředí, které má své nenapodobitelné genius loci — se spletí starých ulic, živou komunitou a vrstevnatými příběhy — je pro mě nejen profesní výzvou, ale i přirozeným návratem k místům, která mě formovala.
Jsem autorkou odborných i popularizačních textů věnovaných vzdělávání seniorů v oblasti péče o kulturní dědictví.
Ve své práci propojuji odbornou erudici, empatii, respekt, důstojnost a dlouholetou praxi v oblasti edukace a aktivizace seniorů